Září 2012 - 46 km

Když shrnu září, tak se dá říct, že to měl být výsledek ročního snažení. Dva naprosto odlišné 10 km závody prověřily, jak jsem to ten rok bral vážně.
První, WeRunPrague 2012 byl fajn a se znatelnou rezervou jsem doběhl v čase 57:14. Tedy o 10 minut lepším než loni a ve velké pohodě.
Druhý, Mattoni Metro 10 km, jsem si spíše vytrpěl a celkově z něj nemám moc dobrý pocit. A to ani ze závodu samotného. Čas jsem tam měl ještě o minutu horší (58:14) a bylo to velké zklamání, jelikož jsem si věřil na zlepšení.
Poté přišla krize, únava, nachlazení a k běhání jsem se vracel přes tři týdny. Nakonec jsem se vrátil a snad to vydrží. Už jsem schopen uvažovat o nějakém dalším závodě a mám chuť se někam posouvat.
Tedy shrnuto: 46 km, z toho 20 na závodech.

Neděle 30.9. - 7 km

Po dlooouhé odmlce jsem se dneska ani nemusel nutit. Doufám, že to znamená, že jsem překonal krizi a vrátím se k pravidelnému běhání. Po závodech to bylo trochu krušné a obecně jsem se necítil v moc velké pohodě. Samozřejmě by běhání možná pomohlo, ale tak nějak na to nebyly myšlenky.
Plus oddálení asi o týden kvůli drobnému nachlazení. To už je naštěstí snad pryč a už minule jsem si ověřil, že na drobnou rýmu prokrvení sliznic právě během pomáhá.
A jelikož poprvé po dlouhé době by se asi nikomu nechtělo na objemový trénink, tak jsem si vybral oblíbené kopečky. Šlo to dle očekávání dobře, zvolil jsem tempo 9,5 km/h a dal pět opakování (2/4/0/4/4/0).
Potom jsem se trochu vydýchal a vyzkoušel si 4 minuty Tabatův trénink. Jelikož jsem měl tep už takhle relativně vysoko, tak jsem si na rychlejší části dal 12 km/h a na pomalejší 10.
Osm opakování jsem dal a pak už se jenom vyklusal do celého kilometru.
Mám z toho moc dobrý pocit a hromadu vyplavených endorfinů, které jsem pravděpodobně v poslední době postrádal.
Jeden zábavný fakt - před časem jsem si pořídil meteostanici (netatmo) mj. s měřením úrovně CO2 uvnitř místnosti. Samozřejmě že takové běhání ten vzduch velmi rychle vyčerpá. Takže mě v průběhu přišlo na mobil dvojí upozornění na překročení limitu. Nejprve 1000 ppm  a apk dokonce 2000 :)

http://t.co/dRo3gWAP

Neděle 16.9 - 6 km

Po týdnu odpočinku už nešlo moc čekat na nějaké další odpočinutí. Relativně vyspalý a s prázdným žaludkem jsem odpoledne vyběhl do parku. Počasí se trochu umoudřilo a tak se na sluníčku dalo cítit celkem normálně i v krátkém tričku. Ale je znát, že je to jeden z posledních takových víkendů. Přes týden je už i přes den zima a já budu muset něco udělat s běžeckým šatníkem, pokud chci zachovat alespoň nedělní kontrolní venkovní běhy.
Každopádně hned po výběhu byla znát obrovská doba bez tréninku. Vlastně tři týdny jsem neběhal pravidelně a sobotní desítky byly zas trochu extrémy.
Krom toho, že bolely achilovky a holeně, což jsem trochu čekal, tak se ze začátku ozvaly pořádně záda. Něco, co jsem ještě u běhu nepoznal. Naštěstí to brzy přešlo.
S dechem a tepovkou jsem na tom nebyl taky nejlíp a opravdu jsem si připadal jako někdo, kdo se rozhodl běhat po dlouhé zimě.
V průběhu se to moc nelepšilo, ale nakonec, když se dívám na časy, tak to nebylo úplně tak hrozné. 5:43" v průměru se nijak nevymyká
Vzhledem k tomu, že je půlka září pryč a já mám pouhých 36 km, bude třeba přitlačit a zkusit objemy dohnat.

http://t.co/Pldd08XN

Neděle 9.9. - 5 km

Pachuť ze včerejšího závodu jsem potřeboval něčím zapudit a navíc jsem cítil, že únavu z nohou je třeba vyklepat. Takže jsem později odpoledne, když už největší horko opadlo, vyběhl jen tak.
Ale jak se to ve mně celý den střádalo, vystřelil jsem a neodpustil jsem si ani krok.
Nakonec mám za sebou pět kilometrů za 27:39, což myslím patří k mým nejlepším časům dosud na pětku.
Tepovka létala někde v oblacích, ale dneska to nebylo důležité, potřeboval jsem si něco dokázat. A asi se povedlo. Kýženým 24 minutám se to ještě nepřibližuje, ale nějakých 20 hodin po závodu to jde.

http://t.co/Cvrugoei

Sobota 8.9. - 10 km (Mattoni Metro 10 km)

Ikdyž se sešly dva pro mě zajímavé desítkové závody týden od sebe, rozhodl jsem se vyzkoušet oba. Nike Run byl mým hlavním závodem a Metro běh noční Prahou jsem si přišel jen užít.
Startovalo se ze Staroměstského náměstí a trasa se několikrát vracela a nejvzdálenější bod nebyl od startu dál jak nějaké tři kilometry.
Účastníků bylo někde kolem čtyř tisíc, tedy asi polovina WeRunPrague. Ale umístění do centra tento nápor nezvládalo. Takovou frustraci po startu jsem ještě nezažil. Při takových bězích se dá čekat, že pár stovek metrů to bude trochu strkanice a nebude úplně šance na ideální tempo.
Ale aby i na čtvrtém kilometru člověk stále bojoval s davem a neustále obíhal pomalé běžce, kteří přecenili své síly a do úzkých ulic se prostě nevešli, jsem viděl jen tady. Ono to člověku moc nepomůže, když musí každou chvíli zpomalit a čekat až se objeví mezírka, kterou by mohl slušně oběhnout pomalejší. Samozřejmě se objevilo i mnoho takových, co předbíhalo velmi nesportovně a i to není nic příjemného. Ale naprosto jsem rozumněl človeku, který někde u druhého kilometru naštvaně vykřikl: "To jsem mohl běžet v džínách a s batohem...".
Dav se rozptýlil, nebo spíš jsme se dostali na širší silnice, až někde kolem čtvrtého kilometru. Noční Praha byla zajímavá, ale trasa se stále vracela do uliček za Staroměstským náměstím a kdo ji běžel poprvé se spíš musel nechat překvapit, protože její zakreslení v přípravných dokumentech bylo vážně zmatené.

Někde u čtvrtého kilometru jsem začal ještě bojovat se svým žaludkem, který se začal vzpínat a tak jsem neměl ani myšlenky na nějaké hlídání tempa. Stačilo mi, že se pohybuji kupředu. Pak přišla ještě krize. Někde u osmého kilometru se to trochu zlepšilo a tak byl závěr už v pohodě. Zase jsem nějakých 300 metrů před cílem zjistil, že mám sil ještě plno...
Výsledný čas je přesně o minutu horší než minulý týden. Tedy 58:14 Jsem zklamaný a ani jsem si závod moc neužil.
Zároveň mě velmi otrávilo zázemí - po doběhu jsme byli nahnáni do koridoru, kde mělo dojít k předání medaile, občerstvení a druhou stranou vypuštění. Bohužel to rozdávání medailí nebylo vůbec zvládnuté. Uprostřed davu stály dvě usměvavé slečny, které byly rozhodnuté ji každému dát na krk a poblahopřát. Ovšem začala se na ně valit lavina velké skupiny doběhnuvších kolem hodiny a rozhodně nestíhaly. Tedy tvořili se davy. Nad tím stál nějaký magor s megafonem a pořvával ať se nikdo nezastavuje a pokračuje.
Nejvíc mě překvapilo to nesportovní chování, kde předběhnout a odstrčit bylo hlavním mottem, ikdyž se evidentně dostalo na všechny.
Pak už jen následoval úprk ze staromáku.

Pokud bych měl tento závod nějak zhodnotit, tak by to bylo asi zklamání. Konkrétně

• z vlastního výkonu
• z poddimenzované trati
• ze zázemí závodu

Příští ročník si rozmyslím. Pravděpodobně se zase zúčastním, ale rozhodně tam nebudu směřovat "vrchol sezóny".

http://t.co/ioztZdU7

Čtvrtek 6.9. - 5 km

V rámci odpočinku po a před sobotní destíkou jsem nakonec zvolil jen jeden výběh v týdnu. Čtyři opakování kopečků mě příjemně překvapilo a šlo velmi hladce. Snad znamení, že v sobotu to bude dobré.

http://t.co/MsCR05zc

Srpen 2012 - 112 km

Tak srpen byl rozhodně ve znamení tréninku na Nike Run Prague. Zvýšily se mi jednotlivé dávky a snížil jsem i čas na kilometr. Zatímco byl průměr na jeden běh v červenci 6,6, tak v srpnu už 6,9. Tempo zůstalo podobné (6,21"), ale to hlavně kvůli pomalým objemovým tréninkům. Jinak v normálních bězích vidím zlepšení a 6" už je venku naprosto výjimečné.
Zase většina (69%) odběhána večer a 77% na pásu.
Celkem to dělá 112 km, což je nárůst oproti červenci jen necelých 6 procent.
V měsíci jsem měl dva delší běhy, z toho jeden nejdelší zatím (13 km). Koncem měsíce už je vidět odpočívání před závodem, takže tam ještě rezerva je.
Celkově spokojenost, hlavně proto, že se na závodě ukázalo, že si na 57 minut dokážu sáhnout a ještě mám rezervy.
Taky jsem sice prvního (ale těsně) překonal 700 uběhlých kilometrů s Nike+.

Sobota 1.9 - 10 km (We Run Prague)

Dneska to byl den velkého závodu. Nike We Run Prague začínal ve 2 hodiny svým druhým ročníkem. Od loňska jsem trénoval a cílem byl čas pod hodinu.
Počasí se letos přehouplo do druhého extrému, takže jsme vybíhali za deště a mrholení, ale nakonec to bylo docela příjemné, člověk se nemusel moc zdržovat u občerstvovacích stanic.
Celé dojmy z běhu rozepíšu někde jinde, teď jenom hodnoty.
Oficiální čas jsem měl 57:14, což je skvělé. Osobní rekord.
Hodinky mi ukázaly mírně delší trasu a na přesných 10 km dokonce 56:40.
Trať byla dost rovinatá a v pohodě. Jediným problémem byly mokré kostky, ale také se dalo.
Běželo se mi velmi dobře a nekoukal jsem na čas (nikdy) a jel jsem jen podle tepovky a pocitu. První dva a poslední dva kilometry jsem měl rychlejší, než průměr a ve finiši jsem překvapil sám sebe, co jsem ještě vydoloval za energii na posledních cca 300 metrů (dobíhal jsem pod 5").

http://t.co/pDjbFHxW