Sobota 8.9. - 10 km (Mattoni Metro 10 km)

Ikdyž se sešly dva pro mě zajímavé desítkové závody týden od sebe, rozhodl jsem se vyzkoušet oba. Nike Run byl mým hlavním závodem a Metro běh noční Prahou jsem si přišel jen užít.
Startovalo se ze Staroměstského náměstí a trasa se několikrát vracela a nejvzdálenější bod nebyl od startu dál jak nějaké tři kilometry.
Účastníků bylo někde kolem čtyř tisíc, tedy asi polovina WeRunPrague. Ale umístění do centra tento nápor nezvládalo. Takovou frustraci po startu jsem ještě nezažil. Při takových bězích se dá čekat, že pár stovek metrů to bude trochu strkanice a nebude úplně šance na ideální tempo.
Ale aby i na čtvrtém kilometru člověk stále bojoval s davem a neustále obíhal pomalé běžce, kteří přecenili své síly a do úzkých ulic se prostě nevešli, jsem viděl jen tady. Ono to člověku moc nepomůže, když musí každou chvíli zpomalit a čekat až se objeví mezírka, kterou by mohl slušně oběhnout pomalejší. Samozřejmě se objevilo i mnoho takových, co předbíhalo velmi nesportovně a i to není nic příjemného. Ale naprosto jsem rozumněl človeku, který někde u druhého kilometru naštvaně vykřikl: "To jsem mohl běžet v džínách a s batohem...".
Dav se rozptýlil, nebo spíš jsme se dostali na širší silnice, až někde kolem čtvrtého kilometru. Noční Praha byla zajímavá, ale trasa se stále vracela do uliček za Staroměstským náměstím a kdo ji běžel poprvé se spíš musel nechat překvapit, protože její zakreslení v přípravných dokumentech bylo vážně zmatené.

Někde u čtvrtého kilometru jsem začal ještě bojovat se svým žaludkem, který se začal vzpínat a tak jsem neměl ani myšlenky na nějaké hlídání tempa. Stačilo mi, že se pohybuji kupředu. Pak přišla ještě krize. Někde u osmého kilometru se to trochu zlepšilo a tak byl závěr už v pohodě. Zase jsem nějakých 300 metrů před cílem zjistil, že mám sil ještě plno...
Výsledný čas je přesně o minutu horší než minulý týden. Tedy 58:14 Jsem zklamaný a ani jsem si závod moc neužil.
Zároveň mě velmi otrávilo zázemí - po doběhu jsme byli nahnáni do koridoru, kde mělo dojít k předání medaile, občerstvení a druhou stranou vypuštění. Bohužel to rozdávání medailí nebylo vůbec zvládnuté. Uprostřed davu stály dvě usměvavé slečny, které byly rozhodnuté ji každému dát na krk a poblahopřát. Ovšem začala se na ně valit lavina velké skupiny doběhnuvších kolem hodiny a rozhodně nestíhaly. Tedy tvořili se davy. Nad tím stál nějaký magor s megafonem a pořvával ať se nikdo nezastavuje a pokračuje.
Nejvíc mě překvapilo to nesportovní chování, kde předběhnout a odstrčit bylo hlavním mottem, ikdyž se evidentně dostalo na všechny.
Pak už jen následoval úprk ze staromáku.

Pokud bych měl tento závod nějak zhodnotit, tak by to bylo asi zklamání. Konkrétně

• z vlastního výkonu
• z poddimenzované trati
• ze zázemí závodu

Příští ročník si rozmyslím. Pravděpodobně se zase zúčastním, ale rozhodně tam nebudu směřovat "vrchol sezóny".

http://t.co/ioztZdU7