Na dnešek jsem se dost vyspal a dal si předsevzetí, že alespoň něco delšího si uběhnu.
Hned od začátku to šlo velmi dobře a přestože jsem nastavil o kousek rychlejší tempo než obligátních 6", téměř jsem necítil, že běžím a tepovka mi dělala radost. Přemýšlet bylo taky nad čím, tak to utíkalo.
Když se přiblížila desítka, tak jsem si uvědomil, že je třeba vyzkoušet překonat pomyslnou hranici "cíle", na který jsem zvyklý. Takže jsem se rozhodl pro dvanáct.
Opravdu, po desátém kilometru se mírně zvýšila tepovka (ale stále jsem se držel na 170!) a začal jsem cítit výrazněji klouby a šlachy ve vazech. Ale po chvíli se to podalo a ikdyž minuty ubíhaly výrazně pomaleji, šlo to. Tempo jsem nezměnil a pokračoval na 5:45".
Když už jsem v tom byl, tak by ale byla škoda nezkusit se víc přiblížit celé délce, ne? Takže jsem zatnul zuby a pokračoval k patnáctému kilometru. Tady už bylo cítit, že by tělo potřebovalo nějakou tu iontovou doplňovačku a nějaký ten rychlý cukr by nebyl k zahození. Ale dalo se to.
Na patnácti jsem toho nechal, přestože bych dneska dal ještě asi tak dva kilometry. Na sobotu nebo neděli mám v plánu další delší test, tak uvidím.
Co mě dneska potěšilo ale nejvíc byla tepovka. Tak pomalý nárůst a i na patnáctém kilometru na 175.
Jinak mimochodem jsem ve svých Nike ID doběhl dneska přes hranici 500 km.
http://go.nike.com/5fe8bc5
No comments:
Post a Comment